Вечера на соломенном тюфяке

To byly – drahá maminko – hezký večery.
Ležíš na stráni, je noc, ticho, mrtvo, široko daleko vrchy jako zastřelení krokodýři a to nebe je tady, na Černý Hoře – drahá maminko – ohromná fialová báň, až je z toho ouzko, jak na ní zvostra
mrkají hvězdy, jako žárovky, jedna červená, druhá zelená, třetí žlutá a ono je jich na tisíce, těch velkých – dost a celkem – a mezi nima malých jako svatojánských mušek.To byste – drahá maminko – koukala, a zrovna svůj nebeklíč
potřebovala, abyste se k tej černohorský kráse a velebnosti pomodlit mohla. Ležíme teda při tom nebeským světle, koně stojí, slámu chroupají, hrajem na harmoniku a koukáme na ty bóží lampióny.