Hana

Někdy si duši představuju jako homoli, bílou homoli, z jaké se odsekává cukr. S každou strašnou věcí, která se v životě přihodí, se kousek homole odloupne. A tak se zmenšuje a zmenšuje, až z ní jednoho dne nezbude vůbec nic.

Ačkoli - co člověk potřebuje? Trochu jídla a v zimě teplé oblečení. A důvod žít.